Faktura v cizí měně: jaký kurz použít a co s DPH

Zákon měnu faktury nepředepisuje. Náležitosti faktury neplátce (§ 435 občanského zákoníku) i daňového dokladu plátce (§ 29 zákona o DPH) jsou stejné v korunách i v eurech. Měnu obvykle určuje dohoda s klientem: zahraniční klient chce platit ve své měně, aby přepočet a bankovní poplatky nešly za ním.

Jediná náležitost vázaná na měnu je u plátce DPH: výši daně musí doklad uvádět v české měně (§ 29 odst. 1 písm. l)). Základ daně a cena mohou zůstat v cizí měně, daň vedle nich musí být přepočtená na koruny.

Částky v cizí měně zaokrouhlujte podle zvyklostí měny (eura a dolary na dvě desetinná místa). Číslo faktury, variabilní symbol ani splatnost se měnou nemění; k zahraniční platbě patří IBAN a BIC.

OSVČ, která nevede účetnictví, přepočítává cizí měnu pro daň z příjmů jedním ze dvou způsobů (§ 38 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů):

• kurzem pro přepočet daně pro den, kdy příjem vznikl; tím kurzem je kurz devizového trhu vyhlášený ČNB (§ 38 odst. 5),
• jednotným kurzem, tedy průměrem kurzů ČNB pro poslední den každého započatého měsíce roku (§ 38 odst. 7).

Oba způsoby nelze v jednom roce kombinovat (§ 38 odst. 7). Jednotný kurz je jednodušší: za celý rok vynásobíte součet eur jedním číslem, které Finanční správa po skončení roku zveřejňuje v pokynu řady D. Denní kurz dává přesnější obraz, ale znamená u každé platby dohledat kurz ČNB.

Rozhodující je den vzniku příjmu. Daňová evidence (§ 7b) pracuje s příjmy a výdaji, ne s pohledávkami: příjem vzniká, když peníze přijdou, ne když vystavíte fakturu. Přepočítáváte tedy den připsání platby. Pokud vám banka připíše rovnou koruny, vycházejte z připsané korunové částky; to je příjem, který vám skutečně plynul.

Kdo vede účetnictví, používá kurz z účetnictví (§ 38 odst. 1 písm. a)); OSVČ s daňovou evidencí se to netýká. Výdajový paušál (§ 7 odst. 7) se počítá z přepočtených příjmů stejně jako z korunových.

Plátce DPH má pravidlo přísnější a bez volby: použije kurz platný ke dni vzniku povinnosti přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění (§ 4 odst. 8 zákona o DPH). Tím dnem je zpravidla den uskutečnění zdanitelného plnění, nebo den přijetí zálohy, pokud přišla dřív.

Použít lze kurz devizového trhu ČNB, nebo referenční kurz Evropské centrální banky (§ 4 odst. 8 písm. a)); u měny, kterou ČNB ani ECB nevyhlašují, kurz ostatních měn ČNB (písm. b)). Jednotný kurz pro DPH neexistuje.

Přepočtená daň stojí na dokladu v korunách (§ 29 odst. 1 písm. l)) a stejná částka jde do přiznání k DPH a kontrolního hlášení. Když klient zaplatí jiným kurzem, než byl ke dni plnění, daň se nemění; rozdíl je kurzový, ne daňový.

Plnění do zahraničí, u kterých daň odvede zákazník, nebo která jsou osvobozená, žádnou daň nenesou; přepočet potřebujete jen pro hodnotu plnění v přiznání a souhrnném hlášení. Pravidla pro zahraniční klienty jsou v návodu Fakturace do zahraničí.

Klient zaplatí eura, banka je připíše jiným kurzem, než jste při vystavení počítali. U daňové evidence není co řešit: příjmem je to, co přišlo, přepočtené kurzem pro den přijetí nebo jednotným kurzem. Nerealizované kurzové rozdíly k rozvahovému dni jsou věc účetnictví a bez něj se vás netýkají.

Pokud eura nechcete hned směnit, držte je na účtu v eurech: příjem jste měli dnem připsání eur a pozdější směna z účtu v obchodním majetku nový příjem ze samostatné činnosti netvoří. Kurzový zisk ze směny na účtu mimo obchodní majetek je ostatní příjem (§ 10 odst. 4).

Doklad vystavíte v cizí měně výběrem měny ve formuláři; částky, QR Platba i webfaktura pro klienta pak mluví touto měnou. K měně se nabídne bankovní účet vedený v té měně, pokud ho máte v Nastavení → Bankovní účty (s IBAN a BIC pro zahraniční platbu).

Při vystavení kvitando uloží kurz ČNB ke dni uskutečnění plnění a už ho nemění; v detailu dokladu ukazuje orientační přepočet na koruny. Stejným kurzem počítá hlídač obratu pro DPH a export pro účetní, takže všechna čísla sedí na to, co jste viděli při vystavení. Vlastní pevný kurz zadáte v Nastavení → Daně a hlídače; kvitando mu pak dá přednost před kurzem ČNB.

Přepočet v detailu je orientační a na doklad se netiskne. Pokud jste plátce a účtujete v cizí měně českou daň, napište výši daně v korunách do poznámky dokladu; zákon ji na dokladu chce (§ 29 odst. 1 písm. l)). U plnění s přenesenou daní nebo osvobozených to odpadá.